KrysaŘ – Daniel Landa – letras

Hodiny na rohu ukazovaly Å¡esta v centru byl vlastně klid.Zrovna přicházel jednou z několika cestdo města, kde už nechtěli lidi žít.Tak přiÅ¡el, aby hrál,aby na chvíli čas stál.Prstem pohladí díry malý píšťalya ta se rozezní do dáli.Ta hudba je nádhernáa nebe do černa.Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá.A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti zvolna ubírá.Å li lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál,když dílo dokončil, tak dlouho plakal, ale jeÅ¡tě dýl se smál.Jak sirky lámou se stromy,jako krabice padaj domya lidi jako stádo ovcířítěj se ze skály.To krysař je ztrestal písní,že žily v hnilobě a plísni,za to že když odcházel,že se mu vysmáli.Jako rajská hudba ta jeho píšťala zazněla,jako modrý plamen vnikaly její tóny do celýho těla.V jejích srdcích a myslích se něco bortilo a lámaly se ledyta píseň se nesla celičkým krajem na posledy.A tak jde krysař svou cestou dál,jednou se zastaví, aby zas hrál.